Hotel Dusk: Room 215

Příznivci klasických adventur patrně zaznamenali předloňský malý klenot Nintenda DS jménem Trace Memory. Jakkoli nešlo o dokonale bezchybné dílo, jež by snad mělo ambice vstupovat do žánrové síně slávy, jeho autoři dokázali mimořádně dobře proměnit unikátní interface handheldu (dotykové ovládání, dva samostatné displeje) v obrovskou výhodu své hry. V podstatě ukázali, že DS je pro klasickou adventuru jako stvořená, dokonce možná vhodnější než počítač. Dotykové ovládání při detailním průzkumu lokací přináší určitou intimitu a usnadňuje rychlé vyzkoušení všech kombinací (předměty/dialogy). Také dvojitá dávka displejů byla využita ku prospěchu věci, když jste mohli pohodlně sledovat současně přehledný celkový obraz situace z výšky i vybraný detail (například rébusy). A co je snad nejdůležitější, v časech, kdy na ostatních systémech „díky“ blyštivě dokonalé grafice, sofistikované fyzikální simulaci a očekávání totální akční interaktivity působí stará konzervativní adventura neatraktivně, na DSku, které je ztělesněním vítězství ideje uživatelského interfacu nad grafikou, září tento pomalý, stresu zbavený žánr svěžestí, jako by se psal rok 1992. Trace Memory vytvořil kolektiv jménem Cing a titíž lidé nyní uvádějí svojí o poznání propracovanější novinku, Hotel Dusk.

Pan Hyde

Spolu s hlavním hrdinou, Kyle Hydem, se ocitáme pár dní před koncem roku 1979 v hotelu zvaném „Soumrak“ a od první chvíle, kdy na recepci vedeme rozhovor s verbálně agresivním majitelem a dostáváme klíče od pokoje číslo 215 (zvaného též pokoj „Přání“), je zřejmé že zde není všechno úplně v pořádku. Postupně se z kontextu četných dalších rozhovorů s hosty a zaměstnanci dozvídáme o Hydovi další detaily. Před třemi lety pracoval jako detektiv u newyorkské policie na případu s svým kolegou, Brianem Bradleyem. Jednoho večera došlo k incidentu, jehož pozadí budete postupně rozplétat. Hyde údajně Bradleyho zastřelil a jeho tělo schodil do řeky Hudson. Poté odešel od policie a začal pracovat jako soukromý vyšetřovatel, vydávající se za obchodního cestujícího. S těmito mimikry přijíždí i do hotelu Dusk a je zřejmé, že zde doufá v odhalení některých záhad, které ho od té doby sžírají – zejména: není náhodou ještě Bradley na živu?

Hotelové ramýnko

Hotel Dusk je klasickou adventurou ale stejně dobře by jí slušelo označení „interaktivní román“. Pocit, že si spíše čtete než hrajete, ještě posiluje způsob držení konzole DS ve vertikální poloze, oba displeje pak působí jako otevřená kniha. Pro drtivou většinu videoher by přemíra textu byla smrtící ránou, Hotel Dusk však tento princip jen posiluje. Je to poklona skvěle napsaným dialogům a promyšlenému scénáři, který je šikovně poučen klasickými noirovými filmy. Samotná interakce probíhá ve dvou základních módech. Mimo rozhovory vidíte na dotykovém displeji schéma mapy hotelového interiéru a různé ikony znázorňující umístění předmětů a postav včetně Hydea. Když stylem ťuknete do nějakého místa, vaše postava se tím směrem vydá. Čím dál od postavy stylus držíte, tím rychleji se pohybuje. Současně na levém displeji můžete sledovat prostory viděné očima hlavní postavy v jednoduhé ale dostatečně funkční 3D grafice. Pokud se přiblížíte k nějakému zajímavému objektu a rozsvítí se vám ikona lupy, můžete ťuknutím přepnout do průzkumového pohledu, kdy již sice nemáte možnost volného pohybu, ale můžete blíže zkoumat jednotlivé objekty, které můžete případně sebrat, či na ně něco ze svého inventáře použít. Tímto způsobem řešíte převážnou většinu rébusů. Jedním z prvních je například zamčený kufřík, ve kterém máte spoustu potřebných předmětů včetně hotovosti, kterou musíte předem zaplatit za pobyt. Jelikož se vám zlomil klíč, je třeba najít drátek, který by jej mohl nahradit. Nejdříve zkusíte kancelářskou sponku, kterou manuálně pomocí stylu narovnáte. Při samotném pokusu o odemknutí (opět pomocí stylu) však zjistíte, že tento drát je příliš tenký. Hyde zcela v tradici adventur prohodí něco ve smylsu: „Hodil by se silnější drát.“ U dveří visí drátěné ramýnko, jež se zdá být ideální. Vy však nejdříve potřebujete nějaké kleště, abyste si potřebný kousek oddělili...

Umění konverzace

Na puzzlech ovšem důraz Hotel Dusk nestojí, mnohem podstatnější složkou hratelnosti jsou rozhovory s mnoha zajímavě charakterizovanými postavami. Velmi brzy začnete tušit, že každý z hostů má nějaké tajemství. Coby soukromé očko máte tendenci vyzvídat a uslyšíte spoustu polopravd a zavádějících informací. Vaším úkolem bude se postupně dobírat k malým pravdám, abyste nakonec odhalili tu velkou, po které pátráte. Rozhovory jsou pojaty nesmírně zajímavě a i když často nemáte zvláště velký prostor je usměrnit, jejich interfaci se daří alespoň vytvářet pěknou, přesvědčivou iluzi přirozenosti. Pokud váš protějšek v rozhovoru zmíní něco, co stojí za doplňující otázku, můžete jí položit ťuknutím do blikající ikony. Další doplňující otázky se řadí do fronty nad vaší hlavou a máte možnost je položit na závěr dialogu nebo někdy si je také „schovat“ pro pozdější příležitost. Že nejde úplně o mechanickou záležitost dokládá i existence „špatných“ otázek. Tyto sice máte v seznamu možností, ale pokud je položíte, způsobíte nenapravitelnou škodu vedoucí okamžitě ke Game Over. Pokládání správných otázek v pravou chvíli je klíčem k úspěchu. Důležitou roli také hraje to, jak odpovídáte na všetečné dotazy od některých zvídavějších lidí. Často máte možnost lhát, odvádět pozornost nebo přiznat pravdu.

Tváře

Co se autorům Hotel Dusk povedlo na výbornou, to jsou NPC postavy. Ani jedna z nich není samoúčelnou figurkou sloužící k pouhému posunutí příběhu. Každý charakter disponuje vlastními starostmi a motivacemi, které prosakují více a více skrze každý další rozhovor, který s ním vedete. Dialogy jsou napsány velmi dobře a efektivně vystihují osobnostní rysy každé z postav. Nejvíce oceňujeme fakt, že žádná z postav není černo-bílá. Majitel hotelu se na první pohled jeví nesympaticky, když kombinuje žoviálnost s nezdvořilostí, která je vůči hostu nepatřičná. Později však objevíte jeho motivaci a svým způsobem ho pochopíte. Poslíček, kterého z New Yorku znáte jako notorického kapsaře, vám hodně pomůže, ale stále nevíte, do jaké míry mu můžete věřit. Spisovatel Summer, který na začátku působí ze všech nejvyrovnaněji, má ve skutečnosti velký problém. A jsou tu další, okradený Jeff Angel, nádherná femme fatale Iris, stařenka Helen, která potřebuje pomáhat ze schodů a Mia, bloudící dívenka, která ze sebe nevydá hlásku. I samotný Hyde je nejednoznačný. Když slovně útočí na malou holku drženou despotickým otcem zkrátka, zdá se být zbytečně tvrdý. Ale třeba má k tomu pochopitelný důvod. A třeba ten otec není žádný despota?

Námitka!

Pojďme k potížím, protože Hutel Dusk není rozhodně dokonalou hrou. Jakkoli je příběh poutavý, je vyprávěn naprosto lineárně. Obsahuje mnoho míst, kdy zcela bezpečně víte, že máte něco udělat, ale hra vám to prostě nedovolí (zamčené dveře, osoba odmítající komunikaci) protože předtím musíte absolvovat jinou činnost. To nepůsobí moc logicky a zavání lenností autorů. Některým lidem také nemusí vyhovovat vážnost a jednotvárnost herní aktivity. Hotel Dusk je extrémně koncentrovaný na jedinou lokaci a postavy, které se v ní pohybují. Když si to například srovnáme s podobně ukecanou adventurou Phoenix Wright a vezmeme v potaz pouze hratelnost jako takovou, vyjde nám že střídání vyšetřovatelských sekcí se soudními stáními je prostě zábavnější než neustálé potulování se mezi prvním patrem a přízemím. Výhrady lze také mít ke způsobu řešení některých puzzlů, zejména tam, kde ke slovu přichází používání nástrojů přes dotykový displej. Například otáčení lepénkové krabice za účelem vytřepání zapomenuté záložky nebo zjišťování nápisu vyrytého do nalezeného pera pomocí rozdrobené křídy je zkrátka příliš zdlouhavé.

Noirová tužka

Co ovšem celkovému dojmu nesmírně pomáhá, je grafická prezentace věci. Zatímco jsou lokace zobrazeny v typicky polygonovém 3D enginu, postavy vyvedené v kontrastním černobílém stylu jsou úžasně animované po vzoru skečů načrtlých pomocí tužky. Mihotající se linie, které silně připomínají videoklip Take On Me od A-Ha vzbuzují iluzi pohybu, i když je postava strnulá. Působí to hodně zvláštně a současně dokonale souzní s prezentací v duchu noirových detektivek ze staré školy.

Celkově vzato je Hotel Dusk velmi solidní adventurou, která se může pyšnit výtečně napsaným a v kvalitních dialozích vyprávěným příběhem. Rébusy jsou až na výše uvedené drobnosti příjemné a konverzační mechanismus dokáže připoutat pozornost. Je jasné, že ve věku blyštivých akcí nemá naději na masovou popularitu a, v případě naší země, jej lze doporučit jen lidem, kteří mají rádi pomalé, přemýšlivé interaktivní příběhy a nadto ještě zvládají velmi slušně angličtinu.

PS. Restaurace „Měsíční svit“ servíruje večeři od 18 hodin. Dnes podáváme vynikající steak s česnekovou omáčkou podle receptu naší šéfkuchařky, Rosy Foxové.