Reklama

Těžko uvěřit, ale RPG Pokémon pro Game Boy Advance se na světě objevilo už před více než deseti lety. Jeho nesporné kvality musel uznat každý, kdo si kdy vyzkoušel putování krajinou a sbírání rozličných druhů nestvůr volně se potulujících divočinou za účelem jejich nasazení do boje. Takových "Trenérů" byla po celém světě spousta. U nás zaznamenala hra větší popularitu bohužel až po příchodu animovaného seriálu. Značka Pokémon byla komerčně znásilněna snad jako žádná jiná. Všechny možné postavičky, trička a propisky zaplavily obchod a vietnamská tržiště, takže každé dítko chtělo vlastnit něco z čeho se výstražně šklebil Pikaču. Žlutá elektrická myš byla všude a dost lidí na ni má dodnes alergii a s tím spojenou averzi k samotnému univerzu, aniž by do něj byť jen nakoukli. Zapomeňte však na všechny animáče, sběratelské karetní hry a ostatní odpad, tahle série je hlavně o hrách. Některé jsou kvalitní, některé méně. Do které skupiny spadne Mystery Dungeon?

Lidská duše v okovech pokémoního těla

Pokémon Mystery Dungeon: Explorers of Time

Dvojice her Explorers of Time a Explorers of Darkness je vlastně spojením dvou značek. Již několikrát zmíněných pokémoních příšer a Mystery Dungeonu. Druhá jmenovaná značka patří firmě Chunsoft a jde o hry roguelike typu. A to přináší do hry jeden základní prvek, na kterém celá hra (bohužel) stojí. Pro hráče znalé klasických Pokémon titulů je třeba zdůraznit, že na rozdíl od nich zde nevystupují lidé. Žádní trenéři a nezletilé dívky. Jen a pouze hordy obludek, které si žijí ve svém vlastním světě. A jak do toho zapadá hráč? No asi tak, že se najednou proberete jako jeden z nich a vůbec netuší kdo je a jak se tam dostal. Hned na to potkáte jiného pokémona a samozřejmě se skamarádíte. O tom, jakou podobu na sebe vezme vaše alter ego rozhodujete pouze nepřímo prostřednictvím odpovědí na sérii jednoduchých otázek. Potencionálních pokémonů je celkem 16 a najdete mezi nimi známé veterány jako Pikachua, Bulbasaura, Squirtla a Charmadera společně s novými tvářemi. Svého parťáka si naštěstí můžete vybrat svobodně.

Náhodně neznamená kvalitně

Onen vklad Mystery Dungeonu pak tkví v systému náhodného generování systémů podzemních chodeb. Bohužel jde o prvek, který mnohem lépe vypadá na papíře či spíše na zadní straně krabičky s hrou, než ve skutečnosti funguje. Je hezké, že si autoři ušetří práci s navrhováním chytře strukturovaných dungeonů a nechají to na hloupém algoritmu. Co z toho, že se můžete stále vracet do stejného podzemí, které pokaždé vypadá jinak, obsahuje jiné předměty a nepřátele, když pokaždé je stejně fádní a nudný, bez špetky nápadu a originality. To pak člověk proklíná podobné křížení značek a to ještě neví, na jaký pěkně nepěkný soubojový systém narazí.

Ti, kdo znají roguelike hry jistě vědí, co následovalo v případě smrti. Frustrující návrat na úplný začátek hry, ztráta všech předmětu a zkušeností nejsou zrovna věci, které by se v dnešních hrách vyskytovaly a autoři jistě dobře vědí, proč tomu tak je. I v Chunsoftu si to sice uvědomují, ale vzdát se tohoto systému úplně nechtěli. Takže přišli s odlehčenou variantou. Po smrti tedy následuje návrat do hlavního centra průzkumníků, přijdete asi o polovinu předmětů, všechny peníze a musíte od začátku absolvovat poslední misi. Zkušenosti a postup ve hře až po poslední dokončený úkol naštěstí zůstávají.

Slovem nezraníš, ale unudíš

PMD:EOT je RPG. Takže co s příběhem? Hlavní zápletka namotaná kolem vašeho převtělení a zjišťování vlastní identity není nic extra. Navíc slovní zásoba pokémonů je v této hře oproti normálu značně rozšířená. Po neustálé repetici vlastního jména přichází sáhodlouhé rozhovory o tomhle a támhle tom a ještě tamtom, co nemá nic pořádně společného se samotným dějem. To je navíc prokládáno opravdu výživnými dětskými vtípky. Nuda a otrava.

A když nebudete zapředeni v družný pohovor s kolegou, tak budete bojovat. Ale netěšte se, zábavné je to hodně podobně jako tlachání. Soubojový systém je tahový, ale i ten dokáže být leckdy zajímavý. Ovšem ne dnes, takže se celý boj ve většině případů smrskne do pouhého mačkání jednoho tlačítka. K čemu speciální útoky a předměty, když nejsou potřeba. Snad jen silnější soupeř vás přinutí vytáhnout něco pěkného z kapsy, ale těch je velmi poskrovnu. Je sice fajn, že hra obsahuje skoro pět stovek příšerek a všechny si je můžete chytit, ale to můžete i v zábavnějších klasických „barevných“ verzích.

Jedinou opravdu zajímavou věcí je systém SOS emailů, k němuž ovšem potřebujete připojení k internetu, respektive online službě Nintendo Wi-Fi Connection. V momentě, kdy se dostanete v podzemí do úzkých, můžete poslat zprávu kamarádovi, aby vás přišel zachránit. Po propojení s emailovým účtem můžete i vy přijímat volání o pomoc. Ale přiznejme si, že toto není nejenom v našich podmínkách moc dobře proveditelné.

Graficky i zvukově se hra pohybuje někde v dávných dobách GameBoy Advance. Bohužel to nevypadá jako roztomilé retro, ale pouze zastarale. Ovládání je sice přizpůsobeno pro touchscreen, ovšem se starými a titěrnými meníčky si lépe poradíte s klasickými tlačítky. Tenhle titul nemůžu doporučit snad nikomu, kromě fanatických fanoušků. Pro ostatní je na trhu dostatek podstatně kvalitnějších titulů z kapesního univerza.