Detaily dělají rozdíl, aneb jak LEGO ožilo díky RTX a Epicu
Kostičkované světy nejsou pasé. Minecraft sice hráče už tolik netáhne, LEGO ovšem prožívá renesanci. Na konci minulého roku dorazil LEGO Fortnite, kde stavebnicový svět ožívá do posledního detailu.
U stavebnice LEGO vyrůstala řada z nás. Dánské kostičky si oblíbili děti i dospělí. Jedni skládají policejní stanice, jiní si pořizují sety založené na realistických předlohách. Titanic nebo Concorde by jistě chtěl mít doma každý. Hráči si mohli LEGO užívat i ve virtuálních světech. Za sebe můžu zmínit ságu her s Harrym Potterem nebo Star Wars. Do mainstreamu se stavebnice dostala i díky celovečernímu filmu. Není proto divu, že značka LEGO spojila síly také s hitem Fortnite. Nevznikly přitom jen skiny pro postavy, nýbrž prakticky celá nová hra. A stojí za to ji vyzkoušet, už jen pro ten nostalgický pocit.
K LEGO Fortnite můžete přistupovat různě. Jde v základu o survival sandbox, avšak kreativitě se meze nekladou. Po vzoru Minecraftu (který má se stavebnicí LEGO rovněž spolupráci) lze LEGO Fortnite hrát třeba jen jako oddechovku se zaměřením pouze na stavbu a užívání si grafiky. A tak jsem k tomu přistoupil i já. Grafická nastavení jsme testovali na NVIDIA GeForce RTX 3080, avšak pro plný požitek doporučujeme sáhnout po GeForce RTX 4070 Super nebo RTX 4080 Super od MSI. Více o těchto kartách se dozvíte na konci článku.
Epic využívá Fortnite jako výstavní skříň Unreal Enginu. Ten aktuálně válcuje konkurenci a jeho pátou generaci využívají nejnovější hry, které vypadají o úroveň lépe než kousky rozhýbané třeba pomocí Unity. LEGO Fortnite je tedy podívanou mixující hravý svět Fortnitu a kostičky stavebnice LEGO. Vše navíc ožívá díky Nvidia technologiím, které dělají až překvapivě velký rozdíl.
O Ray Tracingu jste jistě už slyšeli. Jde o realistické nasvícení pomocí paprsků světla. Ty se vypočítávají hardwarově pomocí RT jader u Nvidia RTX grafik. Díky kombinaci hardwaru a implementaci v enginu je Ray Tracing propracovaný, realistický a nebere tolik výkonu jako je tomu u konkurence. Ve výsledku dostanete mnohem propracovanější nasvícení, které si u LEGO Fortnitu můžeme předvést v praxi.
Pro začátek zde máme obrázek vnitřních prostor osvětlených východem slunce. Všimnout si můžeme malých detailů v podobě škvír ve zdech, kde prosvítá náhodně světlo. Zde ovšem osvětlení vůbec nemá být. Podobně zvláštně je osvětlený i stop. Při zapnutí RTX je světlo usměrněno. Můžeme pozorovat stíny v rámech oken, které jsou kolmo ke zdroji světla, jednotný stín pod nohami postavy, správně osvětlený stop nebo tmavá zákoutí v korunách stromů.
Díky tomuto detailu působí vnitřek přirozeně prosvětlen zvenčí. Vzhledem k počtu oken, denní době i povaze lesklých kostek dává toto osvětlení smysl a přidává na realističnosti.
Pokud se otočíme na druhou stranu místnosti, povšimneme si trochu opačného efektu. Ray Tracing přesněji vypočítává světelné paprsky, což znamená, že je i z jistých částí odebere oproti základní implementaci, pokud to dává smysl. Opět si můžeme vzít za příklad strop, který je při vypnutí RTX téměř jednolitě osvětlený včetně rohu, kam by se světlo nemělo v žádném případě dostat. V pravé části u rámu okna vidíme světlý pruh. Rám je sice od zdi odsazený, avšak mezera je jen od strany kamery, světlo přitom putuje z druhé strany. V obou případech je tedy logičtější tyto části ztmavit, což Ray Tracing dělá.
Vzhledem k tomu, že do mezer průsvitů podél schodů vůbec nesvítí paprsky světla, RTX opět správně zobrazuje tuto část tmavší. Ray Tracing tedy nepřidává jen paprsky a odrazy, ale zároveň je odstraňuje tam, kde nemají být.
Nejvýraznější příklad Ray Tracingu se mi podařilo vyfotit při detailu vzdušnější chatky. Bez RTX si opět všimněte nelogicky osvětleného stěn. Při zapnutí Ray Tracingu můžeme vidět mnohem více práce se stínováním v interiéru i exteriéru. Rozdíl je opravdu veliký a všimnete si ho na první pohled.
V přírodě se vliv RTX projevuje například stínováním v korunách stromů. Bez Ray Tracingu lze vidět, jak jsou koruny stromů zelené, avšak bez výraznějšího stínu. Paleta barev je zde celkem mdlá. Po zapnutí Ray Tracingu lze na první pohled říci, odkud na stropy dopadají sluneční paprsky. Odvrácená strana stromů je znatelně tmavší, stejně tak spodnější vrstva listů nebo samotný kmen.
Co se DLSS týče, vyzkoušel jsem režimy Performance, Balanced a Quality na 4K monitoru. V tomto rozlišení technologii potřebujete, pokud hodláte Ray Tracing zapnout. Já disponoval grafikou NVIDIA GeForce RTX 3080 a DLSS mi nabídlo i několik desítek snímků za sekundu navíc.
Kvalitou je DLSS v LEGO Fortnite na takové úrovni, že si rozdílů sami nevšimnete. Níže vidíte tři screenshoty s DLSS ve třech režimech. Rozdíl i při zvětšení na konkrétní oblast nelze prakticky zaznament. Spíše si všimnete jiného nasvícení díky posunu v herním čase nebo pohybu stromů za větru.
Super Sampling pomocí strojového učení je tak dobrý, že bych se nebál hrát na režim performance po celou dobu. V tu chvíli se obraz generuje při polovičním rozlišení a dopočítává pomocí umělé inteligence.
Popravdě zde jsou rozdíly tak malé, že na ně nemohu poukázat. K vědeckému porovnání bych musel ve hře zastavit čas, aby se stromy ani Slunce nepohnulo, byť jen o pixel. Jenže takové srovnání hráč prostě řešit nikdy nebude. Výsledná kvalita obrazu je na oko prakticky identická. Znát je naopak rozdíl v FPS.
Mezi performance a quality režimem jsem zaznamenal rozdíl asi 13 FPS, což je dost, pokud se pohybujeme u hranice okolo 60 FPS. Pro zajímavost jsem zapnul i TSR High v režimu Native. Jde o Temporal Super Resolution v nativním rozlišení. Výkonnostně nebyl výsledek tak hrozný, avšak u detailů už šlo poznat, že DLSS je na tom o poznání lépe. Například listy u stromů byly rozpixelované a celkově rozmazané.
Při zcela vypnutém Anti-Aliasingu a Super Resolution a 100% škálování renderu světa padly FPS úroveň třiceti. Hra se v ten moment znatelně zasekávala a často se dostanete i pod 25 FPS.
Pokud porovnám jen DLSS režimy, tak mezi quality a balanced je rozdíl 12 % FPS. Mezi quality a performance už šlo o 27 % FPS navíc. To rozhodně není málo. Pokud máte 47 nebo stabilních 60 FPS, poznáte to. Oproti nativnímu režimu, který dosahoval necelých 30 FPS jde o zlepšení přes 100 %.
Na závěr zde mám krátkou ukázku hardwarové akcelerace osvětlení Lumen. Díky této technologii se vám odrazy i stíny zobrazí i pokud daný objekt není ve vašem zorném poli. Pro ukázku zde máme prakticky nepřehlédnutelný stín hory, který se odráží od jezera. Pokud Lumen a hardwarová akcelerace neběží, stín okamžitě zmízí, jakmile horu přímo nevidíte. Jako by tam ani nebyla.
S novými grafickými kartami je rozdíl ještě znatelnější. Nové modely ze série RTX 40 Super mají totiž více RT i Tensor jader a dokáží si s RTX i DLSS poradit ještě efektivněji. V testu odzkoušená GeForce RTX 3080 už při ultra detailech na 4K rozlišení sotva stíhá a DLSS je zde nezbytností. V případě zakoupení například RTX 4070 Super od MSI si můžete zapnout i DLSS 3, tedy generování celých snímků za pomocí umělé inteligence. Ty jsou prokládané mezi reálné snímky vygenerované přímo hrou. Rozdíl opravdu nepoznáte a nárůst FPS je ještě větší. GeForce RTX 4070 Super se skvěle hodí na QHD rozlišení, pro hraní na 4K ale sáhněte spíše po RTX 4080 Super s větší porcí 16 GB VRAM a zejména vyšším hrubým výkonem.
V obou případech můžete volit grafické karty od MSI, které disponují chladičem Ventus 2X, respektive 3X u RTX 4080 Super. Obě grafické karty jsou ze základu lehce přetaktované, abyste získali ještě více výkonu. RTX 4070 Super 12G Ventus 2X OC seženete v akci pod 17 tisíc korun. Za RTX 4080 Super 16G Ventus 3X OC dáte 28 890 korun.
