Recenze WD_BLACK SN850, disku, který plnohodnotně doplní váš PlayStation 5
Seznam kapitol
Jasně si vzpomínám na moment, kdy jsem kupoval PlayStation 4. Tehdy mi přišlo, že na harddisk o velikosti 500 GB se vejde vedle Driveclubu z tehdejšího bundlu ještě tak 10 dalších her, a když nepůjde o ty největší macky, tak možná ještě víc. Jenže realita brzy ukázala, že jsem se šeredně mýlil. Byly to specificky konzole, kde hráči s dostupným místem bojovali nejvíc, a na sklonku generace nebylo výjimečné, když na disku zabíraly místo čtyři hry a žádná další už se nevešla.
INSTALACE
Jakkoliv tahle recenze naprosto evidentně nezačíná všemi technickými detaily SSD disku WD_Black SN850 NVMe, v mém případě je důležité zmínit i onu nutkavost situaci řešit. Trvá už několik let. A nevyřešil ji ani příchod PlayStationu 5. PS5 sice představuje upgrade co do volného místa, v základu už není 500 GB, ale přibližně 860, ale hry zároveň rostou a reálně tak větší disk více her hostit nemůže. A tak se rok s rokem sešel, a moje iluze vícera her na interním disku konzole vzala stejně rychle za své jako tehdy, když jsem si přinesl PlayStation poprvé domů.
Designéři nové konzole už však ze začátku mysleli na to, že budou lidé, kteří budou chtít situaci po vlastní ose řešit. Pod plastovými pláty designové věže se tak skrývá speciální slot, do nějž lze SSD disk vložit. Sony v tomto případě doporučuje použít jakýkoliv NVMe PCIe 4.0 M.2 SSD disk s čtecí rychlostí 5500 MB/s nebo rychlejší. Jakmile si nějaký takový přinesete domů, zákonitě začnete řešit, jak na samotnou instalaci.
Zpětně jsem až překvapený, jak jednoduchý samotný úkon je. Kde se slot na SSD disk skrývá, už zaznělo. Je pod jedním z bílých plastových dílů. Pokud jste si PlayStation 5 již dříve nějak detailněji prohlíželi, možná vás trklo, že ani jeden z plátů na sobě nemá žádné šrouby, ale možná už jste se nepídili po tom, jak tam tedy tyto pláty drží. Na torzu jsou prostě obyčejně zacvaklé. Pochopit systém těchto háčků a jak je odcvaknout je na celém procesu asi to nejtěžší. Oficiální poučky hovoří o tom, že si máte konzoli správným směrem otočit – to znamená sundat stojánek, položit na správná záda (v mém případě stranou s mechanikou navrch – a pak jen pod správným úhlem správným směrem zatáhnout. Obě dvě věci jsou poměrně důležité. Správný směr je čistě jen o tom, abyste na horní hranu tlačili směrem dolů k základně konzole, na níž může stát. Pod správným úhlem se skrývá to, že kromě pohybu „dolů“ byste se měli snažit spodní hranu jakoby nadzvedávat, protože plát vyklouzne směrem vzhůru.
Tento úchyt je na celé instalaci to nejtěžší. V praxi se mi osvědčilo, že je mnohem důležitější aplikovat sílu na pohyb shora dolů než se soustředit na to nadzvedávat dolní hranu, aby plát správně odskočil. Odskočí tak jako tak. Z druhé strany je tento hmat taky o tom, jak moc síly aplikovat, protože si samozřejmě nikdo nechce zničit hezkou konzoli tím, že prostě moc zabere. Bál jsem se taky, ale plast je poměrně pevný a není potřeba se obávat a chce to minimálně napoprvé trochu hrubé síly. Pak už je instalace přímo triviální, stačí odšroubovat krytku, do připraveného slotu SSD disk zasunout a vrátit vše tak, jak bylo předtím. Jakmile budete mít konzoli zapojenou, stačí ji už jen spustit. Technicky vzato se o zbytek postará konzole sama.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
